asi povídka.

A zase. Nálada na hovno. Alex se snažil postavit tašku na zem a opřít ji o postel. Vždycky když to udělal, spadla. Zvedl ji a znova ji opřel. Spadla. Zkusil to ještě jednou, pak si řekl "NASRAT!" a šel si zapálit na balkon. Koukal na noční město snažil se nemyslet na nic víc, než na hořící cigaretu. Všechno bylo zbytečně komplikovaný. A nejvíc byl komplikovanej on sám. Nevyznal se ve svejch pocitech, ve svejch emocích a nedokázal sám sobě porozumět, což považoval za poměrně velkej problém, se kterým se pral celej život. Člověk by řekl, že sám sebe chápe, ale to není vždycky pravda. Kolikrát děláte věci, protože je prostě děláte. A když se vás někdo zeptá "proč?", nemáte co říct. Hlavu měl plnou věcí, který ho nezajímaly, ikdyž by ho zajímat měly a on se snažil soustředit jen na tu podělanou cigaretu. Marně.

Vešel zpátky do svýho směšně malýho bytu a sedl si za počítač. Chvíli brouzdal internetem, ale zjistil, že ho vlastně internet nezajímá. Zajímaly ho houpačky, rohlík se salámem, hranatý kolo, masky, ale ne internet. Zvedl se a šel se napít z kohoutku do koupelny. V potrubí byl asi zase nějakej bordel, a tak tekla rezavá voda, která chutnala jako sračky. Vyplivl to do umyvadla a přešel k ledničce. Vytáhl posledních pár koleček salámu a hodil si je na dva dny starej rohlík. Nebylo to nic moc, ale lepší než voda, co chutná jako sračky.

Dojedl a šel si znova zapálit. V krabičce měl poslední čtyři cigarety a peníze na další krabičku byly stejně nedosažitelný, jako možnost dojet Favoritem na Jupiter. Snažil se nemyslet na peníze a na bordel ve svý hlavě a zapálil si. Dým mu vlezl do očí, ale to nebyl problém. Naopak mu to dokazovalo, že ještě pořád žije. Půl dvanáctý večer, dvanáct stupňů a zbytečnost vysící ve vzduchu. Upadl mu kotel. Nic, konec, zahodil zbytek cigarety a vrátil se k počítači.

Na ploše měl fotku slepice. Slepice jsou tak pitomý a jednoduchý stvoření, až v nich viděl jakousi krásu. Trošku se pousmál (ten den poprvý), klikl na ikonu Wordu a začal psát. Psal nějaký hovna, o kterejch nedoufal, že můžou někoho zajímat. Ale co. Psaní byla jedno z mála možností, jak utýct a schovat se ve svý malý mušli, kde je tma a teplo a můžete si dělat, co se vám zrovna zachce. Psaní byla úleva. Psaní byla aspoň malá naděje na lepší časy..

Nejdokonalejší je nedokonalost.