Defo

nemám co psát, ikdyž jsem plnej zážitků. klasika.

Tohle

Seděl tak na lavičce a přemýšlel, že se KURVA VŠICHNI mění. Jeho nevyjímaje. Člověk prostě časem přichází na jiný věci a jiný lidi a všechno se pořád omývá znova, ale přitom jinak. Před pěti rokama tu zahradu skoro neznal, občas tam postával a koukal se na obrovskou zářící pouliční lampu. Teď je to jeho útočiště, což je na jednu stranu smutný a na druhou vtipný. Dnešní desátá cigareta ho rychle a jasně ničila. Poslední dobou kouřil jak továrna. Jen tak. Možná z nudy. Zahodil zbytek a vešel dovnitř, zapadly do svýho pokoje a koukal na seriál. Jediný co stálo za jeho čas byly 3 programy, zbytek stál za starou sračku. Televize. Zábavně zbytečnej vynález..

kdo tomu má furt vymejšlet názvy??

problém je, že se dnešní člověk musí stydět za to, že si dal prda. "ooooh!!!! TO JE FEŤÁK!!!!!! AŤ CHCÍPNE!!!!!!!" V šalině na vás čumí jak čuráci, nevíte proč. Sereš na ně. můj pokřivenej svět, kterej se mi líbí.

můj arabskej kamarád povídá:

"Hej, dáme do toho dvě extáze a to se rozpustí!! Kdo by si toho všiml, je to tam velký jak PÍČA!!"

"Ten fotbalista ten byl úplně NA PIČU!!!"

"Né to néé,... to je SRAČKA."

"To je úplně V PÍČI tohle.."

Život na ulici a mimo ulice v nesprávnej čas na nesprávným místě. Nebo naopak. Žádnej rozdíl.

("jsme šílení...") Cole

Zloba a nenávist

Už to prostě nevydržel. Ruplo mu v bedně. Zahodil všechno co do teď měl a znal a rozhodl se to skončit. Otevřel zásuvku nočního stolku, vytáhl už dlouho nepoužitou beretu, zkontroloval zásobník a vzal si ještě jeden. Pistoli si schoval za pás, zamčel a zadním vchodem vypadl pryč.

Venku bylo nepříjemný teplo, ikdyž už byl pozdní večer. Šel po ulici a vybíral si oběť. Všichni se mu zdáli stejně dementní a ubohý, ale nezasloužili si smrt. Lidi to maj holt v povaze, i on to měl v povaze, ale nebyl zas takovej hajzl, aby trestal hříchy, o kterejch nevěděl. Vešel do fastfoodu a obědnal si dva cheesburgery. Jestli mu tam dají hořčici, všechny je postřílí, řekl si. Dali mu tam kečup. Kurvy.

Snědl cheesburgery, tác shodil ze stolu a odešel. V hlavě měl zlobu a v očích šílenost. Kolemjdoucí se mu vyhýbali obloukem, ale jeho to nesralo. Bylo mu to vlastně příjemný. Zastavil se v boční uličce, kde nikdo moc nechodil a zapálil si cigaretu. Díval se před sebe a nepřemýšlel, protože by ho to mohlo stát život. Když dokouřil, znova se rozešel a mířil do centra.

U nádraží ho zastavil nějakej zmrd, co chtěl cigaretu. Dal mu jednu ránu do břicha a shodil ho na zem. Padesát lidí kolem se otočilo a zíralo, ale nikdo si nedovolil hnout brvou. Zbabělý čuráci, pomyslel si a doufal, že někdo něco udělá, aby mohl on něco udělat. Nic. Smůla.

Beretta za pasem k němu promlouvala. "Tak už něco udělej." Neposlouchal. Nedělal nic, jen chodil a díval se rovně před sebe. Zloba ho neopouštěla, naopak sílila. Měl v sobě tolik nenávisti, že kdyby jí bylo ještě o trošku víc, začal by bezmyšlenkovitě střílet kolem sebe. Nevěděl přesně proč, ale cítil se na dně. Poslední dny byly těžký. Poslední měsíce a roky byly těžký. Celej jeho zesranej život byl těžkej.

V půl jedenáctý si v supermarketu kupoval flašku levný whisky. Pokladní ho probodávala očima, on probodával ji. Zaplatil a s kamenným výrazem odešel. Starej chlápek od ochranky ho pozoroval, ale byl moc podělanej, aby mu něco (cokoli) řekl. Škoda, mohl to schytat přímo mezi oči.

Ve dvanáct měl celou flašku v sobě. Popíjel, když chodil a sral na policajty a sral na úplně všechno. Flašku zahodil do koše a byl ožralej jak doga. Šílenost v jeho očích byl teď daleko intenzivnější a šílenější. Nedokázal už ani nemyslet. Nevěřil ničemu a nikomu, hlavně ne sobě. Sedl si na lavičku kdesi u divadla a pozvracel se. Bylo mu špatně, což bylo dobře. Nejlíp se totiž cítil, když mu bylo nejhůř. Vytáhl pistoli a prohlížel si ji. Držel ji v rukách a mířil sám na sebe. Zíral do hlavně a nevěděl, co se stane. Palec si dal na spoušť a zajímalo ho, jestli ji zmáčkne. Minuty koukal do tý hluboký černý hlavně a doufal, že dostane výsledek. Jakejkoli posranej výsledek týhle posraný situace. Spása od boha, spása od ďábla.

Druhej den ráno se probudil u sebe doma. Měl opici, ale okamžitě přešel k ledničce a lokl si z otevřený flašky vína. Přešel k oknu a roztáhl žaluzie. Venku všechno hořelo. Červená barva se míchala s oranžovou a žlutou a stromy padaly k zemi a všude byl chaos. Viděl mrtvolu sedící v hořícím autě, hlavu opřenou o okýnko, ruce připoutaný želízkama k volantu. Nejspíš byl v pekle. Doufal že je v pekle. Peklo dávalo totiž aspoň nějakej smysl.

Výhra nad automatem

Dneska jsem vyhrál nad automatem!! Moje Miňonky se zasekly a pak spadly dvoje, za jednu cenu. Zkurvenej intr a jeho equipment, já tomu ještě ukážu!!

Zase něco

Pátek večer, Brno-centrum. Pršelo jak děvka a Alex si to mířil přes náměstí do hospody. Kouřící cigareta mu zmokla a víc než půlka byla nepoužitelná. Zahodil ji a zapálil si další. Potkával spousty mladejch, bezvýznamenjch lidí, co měly tupý obličeje a tupě na sebe hulákaly. Všechny světla se odrážely v obrovskejch kalužích a vracely se zpátky tam, kde měly být. Večer teprve začínal a Alex potřeboval aspoň dva panáky.

Zapadl do hospody a ještě než se posadil objednal si u baru nejlevnější whisky s vodou. Bundu hodil na protější židli, vytáhl rozmočenou krabičku cigaretu, jednu vytáhl a zapálil si. Čekal než mu přinesou chlast. Přinesli ho, Alex to do sebe kopl, a ještě než barmanka stihla odejít, objednal si další.

Z druhýho konce hospody se k němu připotácel nějakej šulin. "Nemáš cígo?", zeptal se. "To si piš že mám, ty čuráku. Ale nedám ti. A víš proč? Protože tě vidím pět sekund a už mě sereš", odpověděl Alex a díval se mu přímo do očí. Chlápek nevěděl, jak se zachovat. Už v sobě něco měl a tuhle reakci nečekal. "Jen sem se zeptal..", prohodil a odešel škemrat o stůl dál. Buzerant.

Barmanka přinesla druhou whisky s vodou, Alex se na ni usmál nejlíp, jak to uměl (což moc neuměl) a típl cigaretu. Druhou rundu si vychutnával. Popíjel asi deset minut, do toho se hrabal v telefonu. Hledal něco, co nemohl najít. Když dopil, objednal si další. Barmanka přišla, přinesla další whisky, usmála se na Alexe (ona to narozdíl od něj uměla) a odešla. Je hezký, když se na vás ženská usměje. Málo co je lepší, než úsměv od hezký holky.

Třetí rundu pil ještě pomaleji než druhou. Stihl vykouřit dvě cigarety a jednou jít na hajzl. Když dopil, podíval se do peněženky a přesně jak si myslel, na další drink už neměl. Přešel k baru, zaplatil a naposledy se usmál na barmanku. "Mějte se, pane. Doufám, že se tu ještě někdy ukážete", promluvila k němu hezká barmanka. "To těžko, slečno", odvětil Alex a vydal ze sebe svůj nejlepší úsměvnej výkon za poslední dobu. Hodil na sebe bundu a vyšel ven. Pořád pršelo.

Všude byly zase ty dementní obličeje a jejich dementní nositelé. Nestyděl se za to, že nemá rád lidi. Prostě to tak bylo. Měl rád kočky, kačeny, slony, motýly a pět dní starou Mattonku v pomačkaný pet flašce. Ale lidi ne. Připadali mu trapní. Jo, a Alex byl největší génius na světě. On na to prostě PŘIŠEL!

Nastoupil do šaliny a otřepal se jak to dělají zvířata, když zmoknou. Pár lidí se otočilo a divně se dívalo, ale když spatřili jeho opotřebovanej a unavenej obličej, otočili se zpátky a hleděli si svejch věcí. Alex si nic nemyslel a nic nedělal a celkově si nijak nepřipadal. Jen další zbytečnej den, kterej mohl bejt horší, nebo taky lepší. Nebo nemusel bejt vůbec. Hovno by se stalo.

asi povídka.

A zase. Nálada na hovno. Alex se snažil postavit tašku na zem a opřít ji o postel. Vždycky když to udělal, spadla. Zvedl ji a znova ji opřel. Spadla. Zkusil to ještě jednou, pak si řekl "NASRAT!" a šel si zapálit na balkon. Koukal na noční město snažil se nemyslet na nic víc, než na hořící cigaretu. Všechno bylo zbytečně komplikovaný. A nejvíc byl komplikovanej on sám. Nevyznal se ve svejch pocitech, ve svejch emocích a nedokázal sám sobě porozumět, což považoval za poměrně velkej problém, se kterým se pral celej život. Člověk by řekl, že sám sebe chápe, ale to není vždycky pravda. Kolikrát děláte věci, protože je prostě děláte. A když se vás někdo zeptá "proč?", nemáte co říct. Hlavu měl plnou věcí, který ho nezajímaly, ikdyž by ho zajímat měly a on se snažil soustředit jen na tu podělanou cigaretu. Marně.

Vešel zpátky do svýho směšně malýho bytu a sedl si za počítač. Chvíli brouzdal internetem, ale zjistil, že ho vlastně internet nezajímá. Zajímaly ho houpačky, rohlík se salámem, hranatý kolo, masky, ale ne internet. Zvedl se a šel se napít z kohoutku do koupelny. V potrubí byl asi zase nějakej bordel, a tak tekla rezavá voda, která chutnala jako sračky. Vyplivl to do umyvadla a přešel k ledničce. Vytáhl posledních pár koleček salámu a hodil si je na dva dny starej rohlík. Nebylo to nic moc, ale lepší než voda, co chutná jako sračky.

Dojedl a šel si znova zapálit. V krabičce měl poslední čtyři cigarety a peníze na další krabičku byly stejně nedosažitelný, jako možnost dojet Favoritem na Jupiter. Snažil se nemyslet na peníze a na bordel ve svý hlavě a zapálil si. Dým mu vlezl do očí, ale to nebyl problém. Naopak mu to dokazovalo, že ještě pořád žije. Půl dvanáctý večer, dvanáct stupňů a zbytečnost vysící ve vzduchu. Upadl mu kotel. Nic, konec, zahodil zbytek cigarety a vrátil se k počítači.

Na ploše měl fotku slepice. Slepice jsou tak pitomý a jednoduchý stvoření, až v nich viděl jakousi krásu. Trošku se pousmál (ten den poprvý), klikl na ikonu Wordu a začal psát. Psal nějaký hovna, o kterejch nedoufal, že můžou někoho zajímat. Ale co. Psaní byla jedno z mála možností, jak utýct a schovat se ve svý malý mušli, kde je tma a teplo a můžete si dělat, co se vám zrovna zachce. Psaní byla úleva. Psaní byla aspoň malá naděje na lepší časy..

Nejdokonalejší je nedokonalost.

Realita

Realita je strašně nudná. Proto pijeme alkohol, proto bereme drogy, koukáme na televizi, čteme knihy, děláme že jsme někdo, kdo nejsme, proto si ráno vybíráme oblečení a proto se chováme, jak se chováme. Realita nás obtěžuje a bylo by nejlepší ji úplně zrušit. Vyspat se s prostitutkou a zapálit si cigaretu z emirátů. Nevidím nic, co by se mi líbilo a to proto, že žiju v realitě. Chtělo by to změnu. Třeba si uměle změnit realitu v sen. To by možná šlo..

Drsnej týpek

Alex byl drsnej chlap. K snídani si dával kameny se štěrkem a zapíjel to benzínem. Po cestě do práce, když jel po dálnici, střílel kolemjedoucí řidiče samopalem. Když ho zastavili policajti, sejmul je taky. V práci dělal všechno, jen ne svoji práci. Když se mu někdo opovážil vzdorovat, rozbil mu nosem pěst. Ve čtyři hodiny odpoledne skončil, vzal si výplatu a jel na nejbližší benzinku koupit 5 litrů benzínu, kterou po cestě domů vypil. K večeři si dal buvolí kost, drink z našlehanejch železnejch tyčí a zajedl to deodorantem Axe. Sledoval Česko-Slovensko hledá superstar, poslal 5 esemesek Marinu Kurcovi a šel spát. Nikdo na něj neměl a on si toho byl vědom.

Jednou takhle v podvečer, když se zrovna vracel z práce, ho zastavili policajti. Už vytahoval samopal, když si všiml, že jeden z nich je jeho bývalej kamarád. "Nazdar", oslovil ho. "Nazdar", odpověděl policajt. "Dáš si prda?", zeptal se Alex a ukázal na patnáctikilovej sáček hašiše na sedadle spolujezce. "Ne, díky", odpověděl kamarád-policicista a trošku se zasmál. "Co jsem provedl, pane?", zeptal se ironicky Alex. "Ále.. vlastně nic, jen jsem tě poznal a chtěl tě pozdravit..", odpověděl kamarád-policajt. "Aha. Tak to mi seš hovno platnej!", zareagoval Alex a platil mu tuhle laskavostho třiceti kulkama do hrudníku. Jeho kolega si nedovolil hnout brvou, jen sledoval, jak bezmocně padá k zemi. Alex nastartoval svůj Dodge Charger model 69, vyhodil z okna flašku absinthu, která se mu zakutálela pod pedály a odfrčel si to pryč.

Pět dní nato se Alex potkal s kolegou policicsty-kamaráda, kterýho zastřelil. Koukali na sebe, potom Alex zakřičel: "JESTLI MÁŠ NĚJAKEJ PROBLÉM, TAK MI TO KURVA ŘEKNI. A JESTLI NE, TAK BĚŽ DO PÍČI!". Kolega policisty-kamaráda si nasral do trenek a s pláčem utekl. Alex si zapálil 4 cigarety naráz a následně je zahodil. Neměl chuť kouřit.

O šest let později byl na dopravním magistrátu, kde mu řekli, že mu prošla technická na jeho vozidle. Alex vytáhl kudlu a podřezal úředníka, kterej ho tak rozrušil. Vzápětí přiběhl druhej, kterej mu vydal všechny potřebné dokumenty, aby si mohl dál jezdit dle své libosti. Alex ho kopl do obličeje, poděkoval a odešel. Ten večer měl málo benzínu a tak byl nervózní.

Kde kdo by mohl říct, že Alex byl blázen, šílenec, magor, insane nigga. Ale to vůbec není pravda. Alex byl jen člověk, co se s věcma nesral a dělal to, co ho zrovna napadlo a líbilo se mu. Možná právě proto si jednoho sobotního odpoledne ustřelil hlavu raketometem, jak to viděl v nějakým animáku. Nechtěl zemřít obyčejně, jako zbytek světa, chtěl umřít jinak. A raketomet mu k tomu pomohl.

Když po šesti letech přišel ke hrobu Alexův syn, rozplakal se a řekl jednu jedinou větu: "Tati, já tě miluju." Jeho syn - Filip - neváhal ani minutu, opatřil si benzín, zbraně a drogy a jel si dělat, co se mu zachtělo. Tahle rodina prostě (ne)byla v pořádku..

doufám že brzo chcípnu

Večer

Alex si kráčel po mokrý ulici a dokuřoval patnáctou cigaretu. Byla už tma a foukal studenej vítr. Jeho letní bunda mu byla pěkně k hovnu. Zahodil nedopalek, odkašlal si a rozběhl se na zastávku.

V trolejbusu seděla spousta lidí, která mu nic neříkala. Za oknem se znova lehce rozpršelo a všude se třpytila spousta barev a odrazů a do toho ta okouzlující atmosféra noci. Život byl, je a bude vždycky kurva. Alex se tenkrát ale cítil o něco málo líp. A to nejspíš stačí.