Nálada o hovně

Znáte ten pocit, kdy byste si nejradši ustřelili hlavu brokovnicí, jako Hemingway? Kdy máte v hlavě úplnej výplach a jedna myšlenka teče přes druhou a třetí přes čtvrtou a pátá přes dvacátou a nakonec je z toho taková sračka, že máte DIVNOU náladu, která je špatná i dobrá zároveň? Já už se takhle cítím několik dní. Nedokážu přemýšlet, protože mi v hlavě líta hnusnej brouk, kterej bzučí a brání mi racionálně se rozhodovat. Nevím co dělám a nevím CO SE TO DĚJE. Původně jsem chtěl něco napsat a udělat pár věcí do školy, ale skončilo to tím, že jsem si vzal auto, navštívil kamaráda v nedalekým městě a po cestě zpátky si koupil krabičku Chesterifeldek a dvě láhve červenýho vína. Za pár minut načnu první, sednu si na postel a budu koukat na nějakej stupidní film v televizi, protože nejsem schopnej dělat víc.

Jsem čurák, čurák, čurák, čurák, čurák..

(ps.: dědova knižka, kterou dneska už jen tak nekoupíte. a je to dobře. snůška nesmyslů.)