a hnusná nálada
a hnusný lidi
a všechno to do sebe tak zapadá
že je to vlastně nádherný.
život je jen o přístupu,
jak se na to díváte,
jak si to řídíte
ale
když nemáte sílu přistupovat, řídit, dívat se
tak se ztratíte
sami v sobě
a ve všem ostatním.
a potom stojíte opření o zeď,
kouříte šestou cigaretu,
nenávidíte všechno, co se hýbe
a to co se nehýbe
jste už nenávidět přestali.
Je to smutný.
obejmutí nebo polibek,
náznak lásky, náznak věrnosti,
nic.
nikde nic.
jen tma
a noční, promrzlý ulice města.
chcete se zabít,
ale
je to moc jednoduchý.
takže jen stojíte a život vám utíká
před očima
a z těch očí vám pomalu tečou slzy.
nevím proč.
...
Seru na to všechno..
chci bejt plyšovej medvídek.
Žádné komentáře:
Okomentovat