Čistokrevnej zmrd

Jones si zapálil poslední cigaretu. Došly mu filtry, takže musel improvizovat s tvrdým papírem na styl jointu. Vyhodil prázdnej obal od tabáku, otevřel okno, pokuřoval a koukal se na noční město. Nic moc. Dřív mu to tady připadalo skvělý, dneska už jen dobrý. Za pár měsíců ho to může začít srát. Kdo ví.

Zazvonil mu telefon. Byl to Smith. Zvedl to a poslouchal:

"Buď za deset minut na Mariánskýho 10, ok?"

"Ok," odpověděl Jones a položil to.

Dokouřil cigaretu, hodil na sebe starej kabát, sebral si svůj pracovní kufřík, nasedl do auta a jel na domluvenou adresu.

Tam ho už čekal Smith. Zrovna zahazoval vajgl. Mávl na Jonese, aby zaparkoval a šel za ním. Zastavil, vzal si kufřík, zamkl auto a šel za Smithem.

"Nazdar Jonesi."

"Nazdar Smithsi."

"Dáme se do toho?"

"To bych teda prosil."

Smith se usmál, vytáhl šperhák a přešel ke vchodovejm dveřím budovy. Jones ho kryl. Byla noc, kolem nic nejezdilo. Celý město spalo. Teda, skoro celý.

V zámklu klaplo a dveře se pootevřely. Oba vešli dovnitř a potichu za sebou zavřeli. Smith vedl Jonese po schodech nahoru, do první patra. Prošli chodbou do posledního pokoje, kde Jones rozsvítil baterku.

"Mělo by to bejt tady za tou skříní," zašeptal Smith, "pojď mi pomoct to odtáhnouut!"

Chytli skříň a co nejtišeji ji posunuli o metr vedle. Za skříní byl nalepenej starej plakát Silvestera Stallonea. Smith ho strhl a našel za ním přesně to, v co doufal - sejf.

Oba se na sebe významně podívali, Jones posvítil na sejf a Smith ho začal odemykat. V tomhle byl fakt dobrej. Trvalo to ani ne minutu a sejf se otevřel.

Uvnitř byla hotovost. Kurevský množství hotovosti. Aspoň dva miliony. Oba dva jako by oněměli - koukali na sejf, na sebe, zase na sejf, zase na sebe. Smith ze sebe vykoktal:

"Ty vole.. běž.. najdi nějakou pořádnou tašku.. ta naše stačit nebude."

Jones si dal facku, aby se probral, otočil se a začal slídit po místnosti. Otevíral šuplíky, skříňky, koukal se pod postel, za postel, všude.

Už to chtěl vzdát, když vtom uviděl v rohu na zemi za nočním stolkem žlutou tašku z Ikei.

"Smithi, mám to, našel jsem taš.."

Nestihl to doříct. Hrudníkem mu prosvištěla kulka. Žádnej zvuk, jen najednou ucítil chlad a na kabátu uviděl svou krev. Spadl na kolena a pak se svalil úplně. Před očima se mu mlžilo, ale viděl, jak k němu pomalu přichází Smith s pistolí s tlumičem.

"Smithsi.. co to.. proč kurva.."

"Promiň."

"Proč.. proč's to udělal? Vždyť.. aaah.. jsme parťáci!"

Smith se odmlčel. Bylo vidět, že to co dělá, ho úplně netěší. Ale ani úplně neničí.

"Víš.. čekal jsem, že tu bude tak sto klacků. Další obyčejná prácička. Ale dva miliony? S tím můžu tohodle řemesla nechat a nadobro zmizet pryč! Už žádný další debilní vykrádačky, riskování vlastního krku pro pár drobnejch. Tohle je můj lístek do ráje, Jonesi. A nehodlám se o něj dělit."

"Ty..ty.. zkurvysyne!"

Smith zamířil. Druhá kulka Jonesovi proletěla ramenem, třetí znova hrudí. Už nic necítil. Ležel tam na zemi, otevřený oči, kompletně tuhej.

Smith mu sebral z ruky žlutou tašku z Ikei, naházel do ní prachy a odešel. Když procházel dveřma, na chvilku se zastavil, otočil a podíval se na Jonesovo tělo. Čekal, že ho bude svrbět svědomí, ale ne. Byl to čistokrevnej zmrd.

Nastoupil do Jonesova auta a odjel pryč. Tak daleko, jak to jen šlo.