Stojím na nádru s Devilem a nějakou mařkou od něj. Devil je člověk, co dokáže sehnat úplně všechno a tím "sehnat" nemyslím jen koupit. Od sáčku skéra po pneumatiky na Subaru Impreza. Zavoláš mu, řekneš kdo seš a co chceš, on řekne "Dobře, v tolik tam a tam" a hotovo. Super borec. Ta mařka vypadá jako dost přejetá životem. Na první pohled plná energie, na druhej totálně bez šťávy. Hustlíme pod hodinama a čekáme na typa, co mi má přivézt jedničku na večer. Z pár minut se vyklubala půl hodina, takže jsme tam stáli jak péra nějakou tu chvilku. Mezitím se ze dne stal večer. Je krásný to sledovat, kdekoli, jak zapdá slunce a přichází tma, lampy se rožínají a všechno pomalu ztrácí svoje barvy a dostává jiný.
Za tu dobu jsem si všiml spousty lidí. Brno, hlavní nádraží, ráj ztroskotanců. Člověk, kterej nemá tak pokřivenej pohled na svět jako já, z toho musí mít schýzu. Je to jak přehlídka příšer, večírek sebevrahů, rituální hip-hopovej koncert na indiánským pohřebišti. Málokdy uvidíte úsměv, málokdy uvidíte jakýkoli výraz. Zombie. Sledoval jsem to a přemýšlel nad tím, proč mám tohle zkurvený město tak rád. Nedošel jsem k žádnýmu závěru.
Po půl hodině typ dorazil, dal mi do ruky sáček, já jemu keš, pozdravil se s Devilem, řekl "Tak zatím borci" a zmizel. Operace na deset vteřin. Od mařky jsem si ještě koupil 2 cigarety na večer za 10kč, Devilovi jsem dal malou šišku na sklíčko. Rozloučili jsme se a já šel do hajzlu. Večer měl bejt stejnej jako všechny ostatní a taky že byl. Lepší než drátem do oka, myslím. Zapálil jsem si cígo, vyfoukl kouř a zakašlal se, protože mi ještě pořádně neustoupila nemoc. Život byl zase život.
Žádné komentáře:
Okomentovat