Cigarety

Už tři roky se snažím přestat kouřit. Je to šílený. Jako se snažit naučit se chodit po rukách. Víš, že to jde, ale po nohách je to prostě víc v klidu. Možná dost špatný přirovnání, fuck it. Každopádně je to boj, pořád dokola, snažit se to omezit, dát si až za chvíli. Pak si nezapálit ráno. Dobrý. Další cígo až večer. V pohodě..... A pak prostě naběhneš do trafiky, koupíš si celej karton Chesterfieldek, zavřeš se ve sklepě a zhulíš to všechno naráz. A seš zase na začátku. Nejhorší na tom jsou ty peníze, kdybych byl boháč, asi bych to vůbec neřešil. Fajčit krabičku denně místo čehokoli jinýho, tisíckrát smysluplnějšího, jako je třeba jídlo, oblečení, malý radosti, nebo si prostě jen pár korun ušetřit na horší časy. Jenže co dělat, když tady ty horší možná už časy jsou?

Zapálit si.

A dát si prda.
Peace.

Po dlouhý době zkouším zas něco napsat

Stojím na nádru s Devilem a nějakou mařkou od něj. Devil je člověk, co dokáže sehnat úplně všechno a tím "sehnat" nemyslím jen koupit. Od sáčku skéra po pneumatiky na Subaru Impreza. Zavoláš mu, řekneš kdo seš a co chceš, on řekne "Dobře, v tolik tam a tam" a hotovo. Super borec. Ta mařka vypadá jako dost přejetá životem. Na první pohled plná energie, na druhej totálně bez šťávy. Hustlíme pod hodinama a čekáme na typa, co mi má přivézt jedničku na večer. Z pár minut se vyklubala půl hodina, takže jsme tam stáli jak péra nějakou tu chvilku. Mezitím se ze dne stal večer. Je krásný to sledovat, kdekoli, jak zapdá slunce a přichází tma, lampy se rožínají a všechno pomalu ztrácí svoje barvy a dostává jiný.

Za tu dobu jsem si všiml spousty lidí. Brno, hlavní nádraží, ráj ztroskotanců. Člověk, kterej nemá tak pokřivenej pohled na svět jako já, z toho musí mít schýzu. Je to jak přehlídka příšer, večírek sebevrahů, rituální hip-hopovej koncert na indiánským pohřebišti. Málokdy uvidíte úsměv, málokdy uvidíte jakýkoli výraz. Zombie. Sledoval jsem to a přemýšlel nad tím, proč mám tohle zkurvený město tak rád. Nedošel jsem k žádnýmu závěru.

Po půl hodině typ dorazil, dal mi do ruky sáček, já jemu keš, pozdravil se s Devilem, řekl "Tak zatím borci" a zmizel. Operace na deset vteřin. Od mařky jsem si ještě koupil 2 cigarety na večer za 10kč, Devilovi jsem dal malou šišku na sklíčko. Rozloučili jsme se a já šel do hajzlu. Večer měl bejt stejnej jako všechny ostatní a taky že byl. Lepší než drátem do oka, myslím. Zapálil jsem si cígo, vyfoukl kouř a zakašlal se, protože mi ještě pořádně neustoupila nemoc. Život byl zase život.