Pain ležel uprostřed louky, pár kilometrů za městem, a koukal do nebe. Byl krásný letní den a žádná práce nepřicházela v úvahu. Potahoval si z cigarety a zapíjel to kávou. Bylo to tak krásný, až usnul. A spal nejspíš několik, hodin.
Když se probudil, byla už tma. Podíval se na hodinky - půl dvanáctý. Bolela ho hlava a cítil se nesnesitelně unavený. Mnul si oči a snažil se probrat, ale neměl sílu na to bojovat se svojím tělem. Když se natahoval pro krabičku cigaret, nebe osvítil obrovský jasný paprsek vycházející z kulatehé předmětu nad loukou. Pain si vzpoměl na několik filmů o ufo, který viděl a napadaly ho stovky scénářů. Nejspíš k němu promluví, co se stane?
Loď lehce zablikala a ozval ze hlas:
"Zdravím tě, pozemšťane. Nechceme tě obtěžovat vysvětlováním milionu otázek, které určitě máš, chceme pouze 4 věci a necháme tě žít!"
Pain se málem posral. Bylo to úžasný a strašidelný a šílený. Zkusil zareagovat:
"Ano.. a.., co to bude?"
"Cigarety."
Ano, bylo tomu tak! Partička mimozemšťanů, která nejspíš na naší planetě přistává delší dobu, dokáže dokonale napodobit naši řeč a co je na tom všem nejlepší - mimozemšťaní kouří! Bylo mi potěšením dát chesterfieldku ufonům!
Vytáhl jsem čtyři cigarety, položil si je do dlaně a nastavil před sebe. Cigarety zasvítily červeně a zmizely. Z lodi se ještě ozvalo:
"Děkujeme, pozemšťane. Kdybys někdy něco potřeboval, stačí zmáčknout tohle tlačítko." a v jeho dlani se objevilo černé tlačítko o velikosti krabičky od sirek. Během několika mála sekund byla obloha čistě prázdná.
Pain si doma zapálil cigaretu, otevřel pivo a koukal na černé tlačítko na stole. Někdy by se mu to mohlo hodit. Rozhodně jo. A mimozemšťani kouří, to je důležitý. Ha ha.
Žádné komentáře:
Okomentovat