Čtvrtek, páteční večer. Seděli jsme s Lukem na díře a pálili sklo. Měl vzorky, který trhaly hlavu. Kašel střídal prošení o milost. Další a další sklo. Ničilo nám to život. Byli jsme na vrcholu hory a měli jsme korunu na hlavě a červenej plášť na zádech.
"Já už nemůžu, nech mě žít proboha!" povídá Luke.
"To nemyslíš vážně!"
Luke vykašlává plíce na podlahu. Padá z něj černá barva. Hejbe se na zemi. Vytahuju zbraň a střílím.
"Dej si ještě, já už nemůžu! Dojeď to sklo, na tom jediným teď záleží!"
"Luku, do prdele, tak jo."
On padá pod stůl já se kývu na židli. Vrchol hory na horách. 5 andělů mám nad hlavou.
..
Luke odešel a já si otevřel energydrink z Lidlu za 8kč. Vypil jsem ho na ex a vykouřil u toho tucet cigaret.
Podíval jsem se na seriál. Seriály a filmy jsou v pohodě.
Udělal jsem si sekanou. A spálil u toho další tucet cigaret.
Vyrazil jsem do města. Za Taxem .Tax byl můj africkej kamarád, kapitola sama o sobě.
..
Vystoupili jsme na Václaváku a šli se ožrat jak prasata na Karlův most. Tax všechno platil a žili jsme si jako králové. Drahý jídlo střídaly drahý cigarety a drahej alkohol a hulení. Měli jsme svět v dlani. A stačilo tako málo - papírky s obrázkama, kterým říkáme PENÍZE. Prostě zábavný - jak papírek s číslem a obrázkem může rozhodovat o veškerým dění na týhle planetě. Nemyslíš, hajzle?
..
Seděli jsme se Stevem v hospodě a řešili VKVčka. Velmi křehké vzhtay. Celá ta věc kolem můžu a žen a pivu a cigaretách. Došli jsme k závěru - nemá to žádný východisko! Tahle to je daný. Svět se zbláznil! Včera nebo před milionem let, na tom nezáleží. Musíme ale letět nad zemí. Malý děti, astronauti. Absurdita v praxi, pro život. Je to hra. Stareje playstation. Dětství. Vzpomínky ve stínu. Keep it real.
..
Jsem zpátky doma, v Řečko Vice City, ve sklepě.
Kouřím tak velkej joint, že není vidět jeho konec. Měří aspoň kilometr.
Zkouším přežít. Nevím jak, ale zkouším různý cesty a trasy a dávám u toho balený cígo a párky s kečupem.
A když se mě někdo zeptá proč to dělám, tak mu řeknu "Because thats what niggas do!"
Mám na to právo
BIAČ!
..
Z tohodle dne si odnáším pár věcí, tak jako z každýho dne. Člověk musí dělat rozhodnutí a doufat že to má smysl, že to dělá dobře, ikdyž za obrovskou cenu. A člověk musí bejt tak nějak sobec. Je to strašně smutný. Ale jinak by to jeden taky nemusel zvládnout. Proto úplně všechno. Hlavně kvůli sobě. Jinak budeš tak dlouho dloubat do noci, až nevyteče den.
Je to hra.