Chci jenom zapomenout
udělat krok dopředu
ale každejch sto metrů zakopnu
a každou míli mě kopne negr do hlavy
a já
jsem zase na začátku.
Je to zbytečně dlouhej a zbytečně pomalej
způsob umírání
ale já to jinak neumím
a tak se tomu snažím čelit
a vydělat na tom tak
že přechčiju sám sebe
a tebe taky.
Je to součást něčeho většího.
A proto si musím dát to cígo
a prda a napít se vínka
proto tolik sarkasmu a efektů
doufat v budoucnost
nechci jít v pátým na prdel
chci jít na pátýho prda.
Už je to věčnost, pokrok a evoluce
přitom pořád ten stejnej zmrd
směju se tomu a směju se všemu kolem
přitom po uši v hovnech, vím to,
pocity jdou stranou, snažím se přemýšlet
mozkem
a ne ptákem.
Je to těžký
zlato,
ale všechno je možný.
To mi věř.
